Přijel jako návštěva. Moje potlačená dětská láska vytryskla na povrch, ale vzápětí byla usměrněna potlačeným dětským zklamáním. Vždyť ztoustnul. To je fakt on? Proč má ten divnej klobouk a tu košili? Jak se mi mohl líbit? Stačil ale jeden úsměv a noc byla naše. Asi nejkrásnější noc. Jen jsme s ostatními seděli u ohně, já opřená o jeho nohy a bylo mi, snad nám, krásně.
Nejkrásnější odbobí, období, kdy jsem nebyla zamilovaná, ale poblouzněná. Každodenní psaní o blbostech, popichování a škádlení, pak ty krásný harmonizáky.
